Želvy na prázdninách
O TOM, JAK JSME SI UŽÍVALY O PRÁZDNINÁCH
Na konci školního roku jsme už věděly, že nebudeme trávit prázdniny ve škole, ale na jedné opařanské zahradě. Nastal konečně den, kdy jsme vyrazily do přírody, vyfasovaly jsme ohrádku, domeček a trochu krmení. Ó, jak jsme byly šťastné, travička nás šimrala do nožiček a krunýře jsme mohly konečně vystavit slunečním paprskům. Naši dětští kamarádi se o nás vzorně starali, pořádali pro nás závody, a i když vždy vyhrál Rudla, dostaly jsme za odměnu jahůdky obě. Já, Venda, jsem se zase uměl dobře schovávat, nejraději jsem zalezl do kůry, kde mě děti nemohly najít. Pak přišla jejich maminka, také jí chvíli trvalo, než mě objevila, a to bylo radosti, že jsme se prý neztratily. Ale copak bychom mohly utéct? Vždyť jsme si dopřávaly, z jídla nám nejvíc chutnalo zelí, karotka, jahody a nepohrdly jsme ani melounem či rajčátky. Užívaly jsme si teplou koupel a měly jsme dokonce i pedikúru našich nožiček, kdy nám byly zastřihnuty drápky, to se pak lezlo.
Dny utíkaly a my se začaly těšit na naše školní kamarády. Ti nám slíbili, že pro příští prázdninový pobyt nám připraví nový dřevěný domeček, protože do toho stávajícího jsme se už sotva vešly.
Za želvičky Rudlu a Vendu zapsala Jana
